Město orientu
Na kopci v malém krámku s korálkami a suvenýry pro turisty žije světluška Kája. Tahla světluška nemá tušení jak se sem dostala a od rána do večera pátrá a hledá odkud sem vlastně zavítala. Jednou ráno se rozhodla, ža najde strou sovu - tu ale, lidi a zvířata už "nějakej pátek" neviděli. Marně se ptala lidí. A sova nikde. Až jeden starý potulný žebrák, kterého měli všichni za šílence promluvil: " Kájo o sově se neslyšelo přez 100 let. Ta už mezi námi nebude." Řekl pobaveně a protože poprvé řekl něco co mělo smysl hned se o žebráka a Káju začali lidi zajímat. Ale co naplat sovy se jen tak nedožijí přez 100 let. Kája byla strašně smutná.
V noci uslyšela divné ťukání na okno - na Kájino miniaturní okno. Kája vstala a koukla se ven. Nějaká evidentně pomatená sova, katrá navíc vypadá jako kdyby přežila bombardování se jí zeptala: "Volala si mě?" Zeptala se jí sova a Kája jenom pípla "Hmmmm". Sova se usmála a pak dotala záchvat smíchu. V a po dlouhé chvíli smíchu jenom z posledních sil řekla : " Kájo ty ses tu, ale narodila." A odlétla.
