Emzáci na planetkách
Anetka si už od malička přála dalekohled koukala by na Měsíc a růzé hvězdy které jí taky moc fascinivali. Daekohled si přála strašně dlouho - už pět let. Z dárků které za tu dobu dostávala byla sice šťastná, ale dalekohled nikde. Tenkrát jí bylo už jedenáct. Nastly Vánoce a Štědrý večer, celá rodina se sešla a začly se rozbalovat dárky. Aneta rozbalila úplně všechno co dostala a nic. Smutně šáhla po posledním dárku. "Anetce".
Přečetla a koukla po rodičích ty se na ní jenom usmáli a pobídli jí. Rozbalovala hodně rychle. Na dalekohled moc velké, pomyslela si. Ale jak rozbalovala zjistila, že na dárku je snad tuna papíru. Konečně vybalila krabici nebyla ani velká ani malá pomalu jí otočila a byl to opravdu "DALEKOHLAD"!!!!! Zařvala znovu. "Díky, díky, díky". Řekla jenom rychle a už zárala na Měsíc zdálo se, ale jako by ho halila hustá mlha. "Shovej to Anetko a jdi spát už je dost pozde"nabádala jí maminka. V noci se, ale špatně spí se čerstvě vybaleným dalekohledem. Koukla se na znovu na ten záhadný Měsíc a vyděla mimozemšťany kteří jí jenom naznačili ať o nich pomlčí a radovali se dál. Od té doby má Anetka jedno velké tajemství.
Tento příběh je vymyšlený a proto nemá žádná Anetka žádné tajemsví o mimozemťanech.