Domy z naší ulice
U Andrei v ulici je hodně starých domů. A v jednom z nich dokonce bydlí. Nad ulicí se, ale pohybuje obrovská záhada......... No a jak už bývá zvykem neusíná se moc snadno když se u sousedů - nesousedů svítí. Jednou v noci Andrea, zrovna kyž dočetla další šílenš dobrodružnou knížku, seš znovu rosvítilo v tajemné místnosti hned přez ulici. Andrea na tohle čekala hodně dlouho, rychle se oblékla popadla svů již předem připravený batoh, vyplížila se ven z domu a potichounku vykročila přez ulici. Doplížila se až k domu a pootevřela dveře.
* * * * * * * * * * * *
Opatrně si to nakračovala polovystěhovanou předsíní najednou se ozval obrovský rámus, lekla se a přímo nadskočila, shovala se za snad sto let starou pohovku a opatrně se zaposlouchala do hlasu. " Riky, Riky, kde jsi..... Notak Riky kam si se shovala ?" A pak si to Andrea uvědomila to je pan Couval jeho veverka. Ale ta se přeci stratila a .................................... Andree něco vší silou (ikdyž ne moc velkou) nobouralo do nohy.Riky. Blesklo Andree hlavou ani nerozmíela jstli si hlas náhodou nespletla a už vyběhla z poza pohovky a křičela z plných plic, až lidi vybíhali ven a snažili se dostat do domu. "Pane Couval tady já jí našla". Znělo celou ulicí. Lidi ihned pochopili, že Andrea vyřešila to co hodně dlouho trápilo starostu obyvatele ulice a kolemjdoucí. A tak nehledě na tu šílenou noční dobu znělo ulicí a vůbec celý městem: "Sláva Andrejce!!!". Andrea svoje město milovala a už nikdy ho neopustila naopak postavila historicky první kliniku na záchranu veverek všeho druhu a celé město se od té doby jmenuje Veverčákov . A kdo by se divil ???
